Jeden ze zakladatelů zátěžové fyziologie P. Astrand vypočetl, že 99 % doby z existence lidstva, tj. asi 2 miliony let, se musel člověk živit jako sběrač a lovec. To znamená, že po celou tuto dobu si musel zachovávat vysokou adaptaci na tělesnou zátěž, bez které by nepřežil.
Teprve asi před 10 000 lety se začal způsob života měnit. Vyvinulo se zemědělství, obráběcí stroje, které snížily fyzický výkon při práci. V této době se zrodily první modely počítače, které proces adaptace na pohybovou aktivitu nevyžadují. Znamená to, že současný způsob života bez přiměřené a potřebné tělesné aktivity, je v určitém rozporu s miliony let směřování organismu. Astrand přesně popisuje, že změna směrem k sedavému způsobu života je nechtěný historický experiment, který probíhá bez kontrolní skupiny.
Jaké je tedy řešení?
Existují 2 cesty, jak se vypořádat s touto situací:
- přijmeme tuto skutečnost a pohybovou aktivitu z našeho života odstraníme. Sníží se nám fyzická výkonnost. Změní se standardní držení těla, tak jak jej známe. Stanou se z nás nešikovní „hrbáči“ s předsunem hlavy, ramen a velkým břichem. Toto držení bude dlouhou dobu spojeno s bolestivými stavy v oblasti zad, ramen, kyčlí, častými výhřezy plotének a dřívějším nástupem artrózy. Je možné, že za 10 000 let dojde k adaptaci, organismus se této situaci přizpůsobí a výskyt potíží se začne opět snižovat.
- sedavému způsobu života se nepodvolíme a pravidelnou pohybovou aktivitou si budeme udržovat pěkné nebolavé napřímené tělo se štíhlým pasem.
Volba je na každém z nás. Vždy je však potřeba uvažovat v kontextu s historickými skutečnostmi a uvědomit si vliv pohybové aktivity ve vývoji lidstva, tak jak upozornil Astrand. Sama pohybová aktivita je ve své podstatě současnou dlouhodobou preventivní a léčebnou metodou mnoha onemocnění, které vznikají právě z důsledku tohoto historického rozporu.
Zdroj: Astrand, P., Why exercise? Medicine and science in sports and exercise, 1992.
