„Výskyt profesionálních onemocnění zahrnujících nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání je významným ukazatelem zdravotního stavu populace a pracovních podmínek“.
Důsledné hodnocení je v prostředí zdravotních intervencí na pracovišti zásadní. Díky tomu dokážeme určit kritická místa, vyhodnotit efekt dané intervence a také časově i kvalitativně zefektivnit vybrané techniky.
Hodnotit můžeme:
- stav pracovního prostředí
- vliv na člověka.
- zdravotní stav pracovníků
- pracovní návyky (tzv. ergonomické chování)
- predispozice k nemoci
1.Hodnocení fyzické zátěže z pohledu legislativy
Hodnocení fyzické zátěže by vždy mělo začínat odborným hodnocením, autorizovaná měření provádíme až následně na základě výsledků hodnocení a pouze tam, kde je to nutné.
Odborné hodnocení zahrnuje mimo jiné:
- hodnocení pracovních poloh,
- počet pohybů
- posouzení ergonomického designu pracoviště, zejména výšky pracovní roviny a dosahových vzdáleností.
Součástí odborného hodnocení jsou dále návrhy vhodných technických a organizačních opatření za účelem eliminace zjištěných rizik.
Teprve po přijetí vhodných opatření a odstranění těchto rizik bude v nezbytných případech následovat autorizované měření fyzické zátěže a hodnocení pracovní polohy.
Obr. 1 Záznam využívané síly při práci
V současné době je možné použít toto odborné hodnocení jako podklad pro kategorizaci prací pro faktor lokální svalová zátěž. V připomínkovém řízení je aktuálně návrh novely NV 361/2007 Sb., podle které by bylo možné provádět odborná hodnocení i u faktorů celková fyzická zátěž a pracovní poloha.
Lokální svalová zátěž
je zátěž malých svalových skupin při práci horních končetin a hodnotí se tato kritéria: průměrná svalová síla při práci, vztažená vždy k maximální síle měřené osoby – Fmax, dále používání sil 55-70% Fmax, sil nad 70% Fmax a počet pohybů malých svalových skupin ruky a prstů při práci. Měření lokální svalové zátěže provádíme pomocí integrované elektromyografie. Tato metoda je založena na snímání vynakládaných svalových sil ruky a předloktí. Součástí měření je i synchronizace EMG záznamu s videem určená k definici kritických míst při práci (viz Obr. 1).
Obr. 2 Přehled rizikových pracovních poloh
Celková fyzická zátěž
je zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50% svalové hmoty. Měření a hodnocení provádíme pomocí srdeční frekvence a maximální a kumulativní hmotnosti manipulovaných břemen nebo pomocí výpočtu energetického výdeje.
Zdravotní riziko pracovní polohy (viz Obr. 2) se hodnotí při trvalé práci vykonávané zaměstnancem, zejména provádí-li opakující se pracovní úkony, při nichž si nemůže pracovní polohu volit sám, ale tato je přímo závislá na konstrukci stroje, uspořádání pracovního místa a pracoviště a charakteru prováděné práce (NV 361/2007 Sb.).
V současné době se z hlediska horních končetin hodnotí pouze poloha paže. Připomínkovaný návrh novely NV 361/2007 Sb., počítá i s hodnocením krajní polohy v loketním kloubu a polohy zápěstí – flexe zápěstí > 50°, extenze > 40°, ulnární dukce > 25°, radiální dukce > 20°.
2. Hodnocení zdraví pracovníka z pohledu fyzioterapeuta
Každá osoba je jedinečná a také podle toho reaguje na fyzickou zátěž. V případě, že objevíme rizikové podmínky na pracovišti, je vhodné ověřit, jak na to reagují daní pracovníci. Z praxe máme vysledované, že velmi záleží i na dalších parametrech, které ovlivní, zda se na dané pozici objeví nemoc z povolání, či nikoli.
Velmi důležitý prvek, který toto ovlivňuje jsou popracovní aktivity. V případě pravidelné pracovní zátěže na ruce je potřeba zajistit rukám dostatečný klid k regeneraci. Například rekonstrukce domu, která se realizuje v popracovním čase může vyvolat v kombinaci s ruční prací muskuloskeletální potíže (MSD). Další důležitý faktor pro vznik MSD jsou výrazné výkyvy ve fyzické zátěži. Jedinci, kteří nejsou zvyklí na fyzickou zátěž a začnou pracovat na výrobní lince, kde je nastaven vysoký takt výroby, mají především zpočátku velké riziko vzniku akutních nemocí z povolání. V této době je velmi důležitá podpora regenerace.
Diagnostika ve výrobě slouží především k výběru vhodných terapeutických postupů a také informovaní vyšetřovaného o jeho zdravotním stavu, což často funguje jako motivátor k péči o své zdraví. Dále slouží k porovnání stavu před a po intervenci k následné prezentaci výsledků.
Obr. 1 Jeden z diagnostických týmů v automobilovém závodu
Co se týče samotného hodnocení pohybového aparátu ve výroby, je potřeba klást důraz na:
- standardizaci,
- přesnost,
- objektivizaci testů
- časovou a prostorovou nenáročnost
- srozumitelnou interpretaci výsledků
Metoda PHYSIO ERA 902
= zhodnocení stavu pohybové soustavy a určení rizika vzniku nemoci z povolání
- Úvodní fáze = anamnéza, vstupní testy k výběru testovaných oblastí.
- Testovací fáze = standardizované testy vybraných oblastí.
- Závěr = vyhodnocení diagnostiky do tabulky.
Tab. 1 Příklad zprávy z měření
Interpretace výsledků:
- V oblasti ruky a předloktí bylo zdravotní riziko 7 z 10, po intervenci je 3 z 10. Došlo ke zlepšení o 40 %.
- V oblasti bederní páteře bylo zdravotní riziko 4 z 10, po intervenci 1 z 10. Došlo ke zlepšení o 30 %.
Chcete se dozvědět více? Neváhejte nás kontaktovat.
Příklady publikací, ze kterých je čerpáno pro výběr testů:
1) Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
2) Lewit, K. (1996). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha.
3) Janda, V. (2004). Svalové funkční testy. Praha: Grada
4) Kapandji, I. A. (1982). The physiology of the joints. Paris: Churchill livingstone.
Autor: Mgr. Tomáš Mixa, MUDr. Sylva Gilbertová, MUDr. Dagmar Smilková, Mgr. Kateřina Melichová, Mgr. Pavla Trávníčková, Bc. Kateřina Vacková, Alena Vodová.
